Africké umění

Podívejte se na africký kontinent

end of carousel

Kouzelná panenka AKUA BA

... Kdysi dávno v africké divočině, v místech, kde se dnes nachází centrální Ghana, žila dívka jménem Akua. Ta měla problémy s početím dítěte (ba). Se svými strastmi navštívila místního kněze. Ten jí poradil, aby si vyřezala malou panenku ze dřeva. Měla se k panence chovat jako k živému dítěti. Akua se začala o panenku starat, vždy ji s sebou nosila připevněnou na zádech šátkem tak, jak to dělaly ostatní ženy se svými dětmi. O svou panenku pečovala opravdu celé dny, krmila ji, koupala a spala s ní v jedné posteli. Dávala ji dárky, náhrdelníky a náramky. Když chodila po vesnici s uvázanou panenkou, ostatní ji škádlili a pošťuchovali. Nakonec ale Akua otěhotněla a narodilo se jí krásné a zdravé dítě. Od té doby spousty mladých dívek nosí v šátku vyřezávanou panenku, a pomáhá to ...

Tento bájný příběh se vypraví od dávných dob mezi vesnicemi Ašantů, slavného kmene, který obývá převážnou část Ghany. Samozřejmě postupem času procházel určitými úpravami, nicméně Akuiny obtíže s početím dítěte sdílí spousty mladých dívek nejen v africké společnosti.

pro zvětšení klikněte

Ashanti warriors / African tribal Hairdressing 1897 - Foto: Herbert M. Cole 1972

Malcolm McLeod, afrikanista, který napsal studii o Ašantech a současně se do detailů věnoval i panence Aku ba při svých výzkumech zjistil, že se nejedná pouze o nošení dřevěné šošky na zádech, ale celý proces je daleko komplexnější a hlubší. Panenka byla ve stanovený den předána knězi, který ji uložil na svůj posvátný oltář a vložil tak do ní magickou sílu. Poté byla opět předána mladé dívce. V průběhu obřadu dostala dívka magické látky ( aduro ), které pila , nebo se v nich koupala a současně dostala instrukce (akyiwadie), které musela důsledně dodržovat do té doby, než porodila. V případě, že se celý obřad povedl a mladé dívce se narodilo dítě, tak si panenku nechal kněz a vystavil si ji ve své svatyni jako důkaz síly, dovedností a duchovního úspěchu. V jiném případě si ji ponechala rodina dívky jako dědictví a dost často ji dostalo dítě jako hračku. Pokud se rituál nezdařil a dívka neotěhotněla, mladá žena si panenku ponechala a po její smrti byla s jejím tělem spálena.

McLeod uvádí, že akua‘mma (množné číslo od akua’ba) byly vyřezávány už v případě, že se do budoucna u dívky předpokládaly obtíže s početím. Panenky byly koupeny, nebo vyřezány otcem pro své dcery, či manželem pro své manželky. Mladé dívky dostávaly tyto panenky ještě před svou první menstruací, aby si s ní hrály. Věřily, že když se bude starat o panenku, tak se to projeví na její výchově eventuálního dítěte.

pro zvětšení klikněte

Ašantská svatyně – Bodwiasi, Ghana 1936 photo: Eva L. Meyerowitz / Svatyně Tano river – Kumasi, Ghana 1976 photo: Herbert M. Cole

Další neobvyklé využití panenky popisuje Kofi Antuban:

Za dávných časů, když se v lese ztratilo dítě, chlapec či dívka, všichni věřili, že bylo zajato trpasličími duchy pralesa (Mboatia), kteří byli součástí všudypřítomných lesních duchovních společenství (Sasabonsam). Obyvatelé vesnice proto vyřezali krásnou panenku, nazdobili ji a zanechali ji u největšího stromu na pokraji pralesa současně s kaší s palmovým olejem, vařenými vajíčky a stříbrnými mincemi. Toto mělo nalákat lesní skřítky, kteří drželi dítě v zajetí. Při své přirozené hrabivosti zanechali dítě v lese a vyměnili jej za dřevěnou panenku, aby se s nim nemuseli dělit o připravené jídlo. Dítě pak samo uteklo zpátky do vesnice, nebo si pro něj rodiče přišli.

Panenka má svůj typický, nezaměnitelný vzhled. Hlava diskovitého tvaru je z profilu plochá, na přední části bývá v nízkém reliéfu vyřezán obličej s vysokým čelem, které občas tvoří až polovinu celé plochy. Výrazné obočí se spojuje v dlouhý nos. Oči bývají menší ve tvaru kávových zrn. Ústa jsou zpravidla umístěna až na spodu obličeje a občas chybí brada. Některé panenky mají skarifikační znaky na čele a na lícních kostech. Většinou to bývají krátké čárky, či křížky. Nejsou to znaky etnické identity, ale léčebné zářezy, které byly v minulosti pro tento kmen typické. Na krk tvořený úzkými prstenci navazuje dlouhý, štíhlý trub, který se směrem dolu pozvolna rozšiřuje. V horní části bývají ruce, které jsou vyřezány do pravého úhlu. Nohy většinou chybí. Jsou ovšem zdokumentovány předměty bez rukou, či naopak s oběma rukama i nohama, které nejsou příliš časté. Na hlavě či rukách mohou být otvory, které slouží ke zdobení panenky ( naušnice, náhrdelníky, náramky z korálků, či jiných materiálů ). Z profilu bývá panenka plochá, aby se dala dobře nosit na zádech.

Existence prsou a občas i genitálií dokazuje, že se téměř vždy jednalo o panenku ženského pohlaví. Důvodem je zřejmě to, že v prvotním bájném příběhu se Akue narodila dívka, nebo také fakt, že většina mladých žen si přála dcery, které jim později mohly pomáhat s chodem domácnosti.

Zadní část hlavy bývá zdobena jednoduchými okrasnými ornamenty, z nichž některé mohou mít duchovní význam. Na jednom exemláři je dokonce vyřezán křesťanský kostel, který poukazuje na misionářskou činnost a její postupný vliv na původní náboženství.

Kmen Ašantů nebyl jediný, kdo věřil v sílu panenky Akuaba. Kmen Fante, který obývá ghanské pobřeží, využíval panenky většinou bez rukou, s protáhlou obdélníkovou hlavou. Na rozdíl od Ašantů nebarvili panenky do černa, ale nechávali jim původní přírodní barvu dřeva. Lidé kmene Brong ze západu Ghany vyřezávali panenkám hlavy převážně soudkovitého tvaru. Je samozřejmé, že se dají nalézt jedinečné kusy, kde se prolínají jednotlivé umělecké styly sousedících kmenů. Některé panenky dokonce nevykazují známky každodenního nošení a byly pouze šoučástí svatyň.

V každém případě se stala Akuaba ikonou afrického umění společně s bamanskou sochou Chi wara a konžskou hřebíkovou sochou Nkisi. Díky svému originálnímu tvaru a spojení s rodinými hodnotami se tento předmět stal symbolem kultury přírodních národů a setkáme se s ním po celém světě. Na známkách, pohlednicích, na malbách, plakátech, propagačních materiálech… Nejen v Africe se ročně vyrobí miliony kopií této slavné dřevěné sochy….

Text a foto: David Švejnoha - www.svejnoha.cz
Zdroj: Lit.: Isn ´t S/He a Doll: Play and Ritual in African Sculpture, E.L.Cameron a D.H.Ross (1996)

Pokud Vás zajímá autentické umění nejen přírodních národů, navštivte virtuální galerii www.tribalart.eu. Jsme sběratelé, a proto do své kolekce řadíme pouze kvalitní a autentické předměty. Předměty, které na sobě nesou známky užívání, mají patinu a historii. Každý artefakt konzultujeme s předními českými znalci v oboru kmenového umění. Většina našeho umění pochází z evropských a světových soukromých sbírek. Nechejte na sebe působit svět, který už neexistuje. Svět přírodních národů, který bohužel velice rychle mizí pod tlakem „moderní“ doby. Nenávratně se blíží čas, kdy nám tyto jedinečné kultury budou připomínat pouze tyto unikátní artefakty.

Svět přírodních národů

 

David Švejnoha - cestovatelské projekce